Úspěch

Já bych takovou chybu neudělal?

   success

Já bych takovou chybu neudělal?Firmu Apple Computer založili 1. dubna 1976 tři společníci: Steve Jobs, Steve Wozniak a také málo známý Ron Wayne. Ten totiž po několika dnech dostal strach z možného rizika (byl starší než jeho společníci a jako jediný měl nějaký majetek), a tak ze společnosti vystoupil. Dnes by byl miliardářem. Alistair Taylor, který byl u toho, když Brian Epstein podepisoval manažerskou smlouvu s tehdy jen málo známou skupinou Beatles, odmítl nabídku několikaprocentního podílu na jejich budoucích ziscích. Podobné příběhy najdete i v souvislosti s dalšími věhlasnými a bohatými značkami. Většina lidí si ale říká: „Kdybych byl na jejich místě, jistě bych tu chybu neudělal.“

Na volné noze je blaze?

   success

Na volné noze je blaze?Nabídkový e-mail začínal slovy "Vážená paní Einsteinova". Automatu se podařilo prohodit příjmení a ulici. Ale také ukázat, jak je to s osobním zaměřením na klienty u této globální firmy. O velkých společnostech je známo, že nedokáží své zákazníky oslovit individuálně. K tomu je totiž zapotřebí osobní aktivity a samostatnosti v rozhodování. Jenže firmy mají obavu, že kdyby ji zaměstnancům poskytly, čekal by je pád do chaosu. Mohlo by se tedy zdát, že nejlepší předpoklady pro osobní péči o zákazníka mají malí podnikatelé, živnostníci na volné noze. Zdání však klame. Kromě svobody je totiž zapotřebí i čas. A toho mají drobní živnostníci velmi málo.

Kdo čeká na lepší časy, ten se nedočká

   success

Kdo čeká na lepší časy, ten se nedočkáBaťa, Kolben, Sousedík, Waldes - to je jen několik jmen z plejády podnikatelů, které známe z období první republiky. V té době jsme měli nejen vyspělé strojírenství, ale také aktivní a nápadité obchodníky a živnostníky. Reklamu na vysoké úrovni, odbornou marketingovou literaturu (i když se jí tehdy říkalo jinak). A především silné zaměření na zákazníka - v tom určitě nebyl Baťa sám. Jak je tedy možné, že dnes jsou známí především spekulanti, přesouvající peníze jen pro své vlastní potěšení? Že ukazatelem toho, co kdo dokázal, jsou žebříčky majetku, kterých se tak rádi chytají v médiích? Kde jsou ti skuteční podnikatelé?

Píšete si deník?

   success

Píšete si deník?Chovanka švýcarského penzionátu, sedící večer na posteli a zapisující si, jaké pocity v ní vzbudil nový učitel kreslení. Něco podobného si lidé představí, když uslyší o deníku. Je to zkrátka věc staromódní, která se už nějakých sto let nenosí. Když už si chceme něco poznamenat, máme přece počítač, či spíše chytrý telefon a tablet. Ale proč bychom si vůbec nějaké denní záznamy vedli, dnes přece minulost nikoho nezajímá? Třeba proto, že je to jeden z falešných mýtů, které mají obvykle zastřít, že jde především o pohodlí. Není divu, že deníky upadly do zapomnění v době, kdy nastoupila televize a ovládla naše večery. A já vám doporučuji, abyste to změnili.

Rajtování na mrtvém koni

   success

Rajtování na mrtvém koniPředstavte si takovou poměrně běžnou situaci. Chtěli jste zvýšit tržby a tak jste si zřídili e-shop. Zaplatili na rok dopředu hosting, nainstalovali systém, naplnili ho spoustou informací a koupili si reklamu. Výsledek? Nikdo nepřišel, nikdo nic nekoupil. S prodejnou však máte spoustu práce, ceny dodavatelů se neustále mění, a tak trávíte hodiny činností, která vám nic nepřináší. Logika říká, že byste měli takový nevýnosný podnik co nejrychleji ukončit a věnovat se něčemu perspektivnějšímu. Většina lidí to ale neudělá, přinejmenším ne do doby, než jim skončí zaplacené hostování. Příčinou je averze ke ztrátě.

Stránky