Všichni máme vymyté mozky aneb Jak funguje motivace

   success

Všichni máme vymyté mozky aneb Jak funguje motivace"Mne sa raz podarilo byt na jednej podobnej "motivačnej" akcii s akýmsi Andym Winsonom," svěřuje se jeden z diskutujících pod článkem, ve kterém Ivo Toman odpovídá na dotazy čtenářů. "To bola ešte väčšia hrôza než Ivo Toman.. a ľudia mu nielen že tlieskali, ale keď povedal "vstaň", všetci ako šibnutí vstali, keď povedal "sadni", všetci sadli.. vydržal som do prvej prestávky a dovi-dopo.. .. a vezmi si že tam boli ľudia -Slováci žijúci v celej Európe.. niečo neuveriteľne.. akí sú ľudia hlúpi a za čo všetko vyvalia peniaze..." Mnoho lidí mu jistě zatleská a poznamená něco o vymývání mozků. Ale nemají pravdu.

O akcích motivačních řečníků nebo školeních MLM se často na internetu podobné informace objevují. Předmětem posměchu jsou ti "hlupáci", co na povel vstávají a křičí, tancují nebo dělají ještě podivnější věci. Mají zkrátka vymyté mozky, shodují se kritici, sami sebe považující za rozumně uvažující nezávislé osobnosti, které se nedají ovlivnit nikým a ničím. Je to však pravda? Existuje mezi námi tolik lidí s čistou, ničím neovlivněnou myslí, silně vyvinutým kritickým myšlením a svobodnou vůlí? Nevěřte tomu. Možná jsou o své nezávislosti přesvědčeni, ale pravda to rozhodně není.

"Jedno je jisté. Chcete-li být úspěšní, musíte někam patřit."

Prakticky se dá říci, že vymyté mozky máme všichni. Nikdo z nás si přece svobodně nezvolil, jakou chce výchovu, co ho mají učit nejdříve rodiče a potom kantoři. Psychologové říkají, že o postojích rozhoduje prvních šest let života. Nedávno jsem četl rozhovor s manželi, kteří žijí dobrovolně v chudobě, zabývají se hlavně náboženstvím (každý den jsou na mši a když jdou na výlet, tak je cílem nějaké poutní místo), nemají televizi ani počítač. A v tomto duchu vychovávají své syny. Myslíte si, že se z nich stanou třeba ambiciózní podnikatelé? Spíš si zvolí povolání kněze. Ne že bych byl proti tomu, i faráři jsou potřební, ale chybí tu možnost svobodně se rozhodnout. Takto podobně, i když třeba ne tak extrémně, jsme výchovou naprogramováni všichni.

To ale není konec. Další etapou formování mysli procházíme jako dospělí lidé. Není k tomu nutné vstupovat do sekty. Člověk je tvor společenský a v nejvyšším zájmu společnosti (tlupy) je sjednocovat názory a postoje a udržovat ji tak pohromadě. Proto se lidé celkem bez odporu podřizují většinovým zvyklostem a o těch, kteří se z nich vymykají, se vyjadřují značně nelichotivě. Nedůvěřivost nebo dokonce odpor vůči nim nejsou založeny na rozumu, ale vznikají instinktivně. Většina nemá ráda podivíny, imigranty ani úspěšné. Jsou jiní a tudíž potenciálně nebezpeční.

Pokud tedy na takové akci uvidíte nějakého člověka, jak sedí se založenýma rukama a s nevěřícím údivem sleduje poskakující okolí, neodsuzujte ho. Jeho podvědomý odpor k odlišnosti je natolik silný, že mu nedovolí se zvednout. Cítí se stejně, jako by měl na klíně padesátikilový pytel cementu. A když pak o přestávce uteče, bude ještě dlouho kroutit hlavou nad tím, jak se lidé nechají zblbnout. On samozřejmě ne, protože má rozum. Je třeba dále dokazovat, že vymyté mozky máme všichni, jen každý trochu jinak?


Proč skáčeme a máváme rukama

Proč se ale najde dost lidí, kteří jsou přesto ochotni na povel vstát a mávat rukama, hladit se po vlasech nebo dělat jiné pošetilosti? Paradoxně je za tím úplně stejný princip tlupy. S tím rozdílem, že nyní jsou tou sjednocenou společností lidé v sále, členové multi-levelové sítě, zaměstnanci firmy. Ti, kteří s jejími hodnotami nesouhlasí, se buď nezapojí, nebo odejdou už o první přestávce. Zbytek dělá to, co všichni. K čemu je to ale dobré? Aby nás někdo mohl snadno ovládat? Lidé, kteří si to myslí, jako by se shlédli v epigramu Karla Havlíčka Borovského: "Není nad originalitu, každý po ní touží. Všichni chodí přes most, to já půjdu louží." Tak usilovně odolávají ovlivňování a snaží se být "sví", až zůstanou neúspěšní, chudí a opuštění.

Jedno je jisté. Chcete-li být úspěšní, musíte někam patřit. To prostě vychází z lidského nastavení, naprogramovaného v genech. Úspěch vytváříme vždy s lidmi a pro lidi. Samotáři mají smůlu. Motivace totiž není žádné perpetuum mobile. Spíš se podobá setrvačníku, který potřebuje znovu a znovu roztáčet, aby se nezastavil. A na to vám vlastní síly nestačí. Ivo Toman, kterého jsem zmínil v úvodu, sice říká, že motivace zvenčí je jako smrad - za pár hodin se vyvětrá, ale to platí v případě, kdy v sobě žádnou nemáte. Jinak potřebujete dobíjet baterky ve společenství stejně naladěných lidí.

Stav, který můžete tímto souzněním s ostatními navodit, je známý jako flow, jakási supravodivost mozku, při níž za nižší spotřeby energie stoupá výkonnost a úspěšnost. Většina z nás ho zná, zažíváme ho, když se naplno ponoříme do četby knížky, sledování filmu, prožívání koníčku, na sportovním zápase. Povšimněte si, že v takových chvílích umlkne "vnitřní kritik". To je právě ten hlas, který vám jinak říká, že je trapné dělat věci, které jiní nedělají.
Že to funguje báječně, to jsem poznal při přechodu žhavého uhlí. Také tady si musíte nejdříve vyprázdnit hlavu od pochyb a soustředit se jen na prožitek. A pak najednou zjistíte, že díky tomu dokážete nemožné.


Proč 80 procent lidí neuspěje

Když toto víte, pochopíte řadu věcí. Proč například většina lidí v MLM neuspěje, když se údajně jedná o tak kvalitní organizace? Mohou za to dva faktory. Jednak se někteří členové věnují hlavně shánění nových lidí, ale už ne práci s nimi. Protáhnou je několika školeními a pak hodí do vody - a plav. Motivační setrvačník nemá už co roztáčet a když se k tomu přidají ještě počáteční neúspěchy začátečníka, je na neúspěch a odchod zaděláno. Druhou příčinou je, že i sám nováček považuje opakovanou účast na školeních za ztrátu času a vyhazování peněz. Teď už přece všechno ví a může konečně pracovat na svém úspěchu. Stává se samotářem, vzdalujícím se od společenství a jeho hodnot. Není divu, že pak přebírá názory jiné, třeba na internetu, a to hlavně ty negativní.

Prázdnou hlavu tedy mít nemůžete (a pokud ji máte, tak se není čím chlubit). Nepatřit nikam také dost dobře nejde, protože do toho má co mluvit podvědomí, a to si nedá moc poroučet. Je proto nutné přijmout jako fakt, že nějaký myšlenkový program do své hlavy vpustíte. Pořád totiž máte možnost si vybrat, který to bude. Při výběru tedy můžete jít proti proudu (třeba proti většinovému názoru na podnikání, na síťový marketing atd.), ale pak se zvolenému proudění ve svém zájmu podřiďte. Naše svoboda je ve volbě, ne v záměrném chození louží, když vedle stojí most, jen abychom si uchovali iluzi nezávislosti.


Nechte se unášet

Zkusili jste někdy v akvaparku koryto s rychlým proudem? Je příjemné se jím nechat unášet a proto to také děláme. Podobné je to s úspěchem. Chcete ho jen sledovat ze židle a říkat si, že přece nebudete jako hlupák skákat a tleskat, nebo si ho toužíte naplno užít? Skutečnost je totiž taková, že všechny velké věci a úspěchy nemají moc společného s chladnou kalkulací a rozumováním, ale jsou podloženy silnými emocemi. Představte si tedy, že se úzkostlivě držíte břehu, aby vás neodnesl proud. Pokud vytrváte, budete za týden, za měsíc, za rok pořád na stejném místě. Někdo to považuje za klad, ale když chcete být úspěšní, musíte se pustit, ponořit se a  nechat unášet.

Newsletter