Prodej

Etiketa pro obchodníky: Když pozvete zákazníka k sobě

   prodej

Zatímco při návštěvě zákazníka přijdete k mnoha věcem "zadarmo", při jeho návštěvě u vás musíte věnovat pozornost dokonalé přípravě. Na co je tedy zapotřebí myslet a nezapomenout? Především na přípravu místa, kde budete jednat. Na první pohled jednoduché - někde se posadíme, kde bude zrovna místo. Už jsem ale jednal na tolika místech nevhodných k jakémukoliv obchodnímu rozhovoru, že zde vždy vztyčuji varovný prst - věnujte tomuto problému více pozornosti!
 

Etiketa pro obchodníky: Co si dáte?

   prodej

Slušný zákazník nebo jeho sekretářka vám také obvykle nabídne občerstvení. Zde se chováme uměřeně - na jedné straně si nevymýšlíme, na druhé straně neodmítáme vše, co je nám nabídnuto. Pokud tedy nemáte vůbec na nic chuť, můžete si objednat sklenici minerálky, ve které jednou smočíte rty. Pamatujte si totiž, že mezi zásady etikety patří i neodmítat pohostinnost.
 
 

Etiketa pro obchodníky: Kdo podává ruku?

   prodej

Je-li vše v pořádku a za dveřmi se ozve výzva ke vstoupení, vejděte. Nejdříve samozřejmě pozdravíte - a je to na vás, abyste byli první. Jednak proto, že vcházíte, za druhé proto, že platí "Zákazník - náš pán". Po pozdravu nebo současně s ním následuje představení.
Nesnažte se hned na začátku o kompletní představení. Pokud zákazník ví, o koho se jedná, bude se vás zřejmě snažit přerušit a to už nedělá dobrý dojem.
 

Etiketa pro obchodníky: Když stojíte přede dveřmi

   prodej

Etiketa provází člověka od dávných dob. Nejdříve měla podobu zásad chování v tlupě, asi tak, jako to dnes můžeme vidět u mnoha druhů opic. I později byl ale hlavním úkolem tehdejší etikety odlišit jednotlivé úrovně - tedy nadřízené a podřízené postavení. Na francouzském královském dvoře například tak zaměstnávala šlechtice, že neměli čas na nic jiného. To byl ostatně záměr - neměli totiž ani čas kout pikle proti králi.
 

Obchodník František Vomáčka 10

   prodej

Když se v kanceláři na druhý den zastavil jeho předchůdce Svoboda, vyřizující si v podniku nějaké potvrzení, František se mu svěřil se svými problémy ohledně oblečení. "To mi připomíná jednu příhodu z mých začátků," usmál se obchodník, usadil se na rohu stolu a pustil se do vyprávění.
"Byl jsem tehdy nadšený, že jsem dojednal schůzku s nákupčím ve velkém podniku a tak jsem se na to náležitě oblekl: černé maturitní šaty, bílou košili s manžetovými knoflíčky."

Stránky